Kalendář činností 2018

‘Nezapomenutelné osobnosti a události české historie a kultury VII.’

Projekt se skládá z následujících devíti pořadů:

1.) Karel IV. a pražská univerzita 
Již v 2017 se uskutečnila v historickém arkýři gotické kaple s. Kosmy a Damiána ve Velké aule Karolina slavnostní bohoslužba u příležitosti výročí 670 let od vydání buly papeže Klimenta VI., která je jedním ze zakládajících dokumentů Univerzity Karlovy. Papežskou bulou ze dne 26. ledna 1347 bylo římskému a českému králi Karlovi IV. uděleno svolení k založení vysokého učení v Praze.
Mši svatou za přítomnosti představitelů UK, akademické obce i veřejnosti celebroval farář Týnského chrámu a kancléř Metropolitní kapituly u sv. Víta Vladimír Kelnar. Prorektor UK prof. Dr. Ing. Jan Royt, Ph.D., ve svém projevu zdůraznil význam žádosti Karla IV. o povolení k založení univerzity. Založení vysokého učení v Praze bylo jedním z nejvýznamnějších státnických činů a donátorských aktů Karla IV., jehož cílem bylo zajistit co možná nejvyšší úroveň vzdělanosti v zemích Koruny české.
Vydání Nadační listiny Karla IV. ze dne 7. dubna 1348 se již od poloviny 19. století slaví jako den založení nejstarší evropské univerzity na sever od Alp a na východ od Paříže.
Průvodcem dějinami Univerzity Karlovy bude PhDr. Michal Svatoš, CSc., autor publikace ‚Dějiny Univerzity Karlovy I. (1347/48 –1622)‘ a dlouholetý pracovník Ústavu dějin Univerzity Karlovy. Důstojnou atmosféru večera doplní dobová hudba.
Termín: 7.březen 2018

2.) Malíř cností i neřestí Petr Jan Brandl (1668-1735) – 350. výročí narození
Nejslavnější malíř českého baroka a jeden z nejdůležitějších reprezentantů vrcholně barokní malby ve středoevropském prostoru, který ve svých nejlepších pracích dosahuje nejvyšší tehdejší evropské úrovně – to byl Petr Brandl.
Pocházel ze zámožné rodiny, proto získal vzdělání v jezuitském gymnáziu, kde se důkladně seznámil s díly italských a holandských mistrů. Nejvíce však jeho tvorbu ovlivnili čeští malíři Karel Škréta, Jan Kryštof Liška, Michael Václav Halbax. Díky vynikajícímu talentu dospěl ve své tvorbě k syntéze všech těchto vlivů. Jeho díla (ověřeno je přes 60 obrazů, k tomu četné kresby) se vyznačují dramatickým výrazem, jedinečnou prací se světlem a promyšlenou kompozicí, která jim dodává hluboký symbolický rozměr. To platí především pro rozměrná oltářní plátna (Stařec Simeon s Ježíškem v NG v Praze, Smrt sv. Vintíře a Smrt sv. Benedikta pro břevnovský kostel sv. Markéty ad.). Významně je v jeho práci zastoupena i portrétní tvorba a nevyhýbal se ani profánním motivům. Objednavateli jeho děl byly velké klášterní domy – benediktini, cisterciáci, karmelitáni - a významné šlechtické rody. Maloval na panstvích a ve službách Šternberků, Lažanských, Černínů, nebo Lobkoviců.
V osobním životě byl Petr Brand ztělesněním uměleckého bohémství – bezstarostný hýřil, nesvědomitý manžel, nezodpovědný kumpán. I když byl na svou dobu znamenitě placen, zemřel opuštěn a chudý v kutnohorské hospodě U černého koníčka.
350. výročí narození mistra barokní malby v Čechách je zajisté důvodem k připomínce a k shrnutí výsledků nejnovějších výzkumů tvorby Petra Brandla. Tohoto úkolu se bravurně zhostí jeden z našich nejuznávanějších historiků baroka prof. Dr. Vít Vlnas, Ph.D., a díky působivé projekci obrazů i tónům barokní hudby ožije vzpomínka na velkou uměleckou osobnost ve velké historické době.
Termín: 4. duben 2018

3.) Národní muzeum – klenotnice kulturního bohatství českého národa
Počátky Národního muzea jsou spjaty s dary velkých soukromých sbírek, které byly v majetku aristokratů žijících v Čechách. Zásluhou hraběte Kašpara Šternberka, světově uznávaného paleontologa, bylo v roce 1818 založeno Vlastenecké muzeum v Čechách. Byl to také Šternberský palác na pražských Hradčanech, kde byly v letech 1821 až 1847 uloženy první sbírky muzea.
Dalšími osobnostmi, spjatými s počátky muzea byli František Palacký, hrabě Jan Dětmar z Nostic, František Xaver Maxmilián Zippe, Jan Evangelista Purkyně, Bernard Bolzano a další. O prestiž muzea se v další generaci zasloužili Joachim Barrande, Emil Holub, Vojta Náprstek…
V letech 1846-1892 byl sídlem muzejních sbírek Nostický palác na Příkopech. Dnešní hlavní historická budova muzea, která je novorenesanční dominantou Václavského náměstí, byla postavena podle projektu architekta Josefa Schulze v roce 1891. Přes všechny významné historické události, které se v Čechách udály a které se Národního muzea bytostně dotkly, až v létě 2011 se hlavní muzejní budova dočkala zahájení naléhavě potřebné rekonstrukce. Skončí v roce 2018 a s otevřením obnoveného objektu se počítá při oslavách 200. výročí založení muzea.
Národní muzeum jako největší muzeum České republiky a navíc po rozsáhlé rekonstrukci svého sídla nabízí spoustu zajímavých témat, ale také otazníků. Splnila rekonstrukce očekávání odborníků-muzeologů a v čem je její přínos pro návštěvníky? Vyřešila dvojnásobně zvětšená plocha pro nové expozice prostorové problémy muzea? Přinesla rekonstrukce hlavní budovy nové poznatky nebo objevy o její historii? Uskuteční se v ní avízovaná velká Česko-slovenská výstava ke 100. výročí založení Československé republiky?
Hosty tematického večera budou odborníci z řad restaurátorů a muzeologů, kteří budou kompetentní k tomu, aby návštěvníkům přiblížili jak samotnou rekonstrukci, tak i prognózu budoucího rozvoje našeho nejvýznamnějšího muzea. O krásnou hudbu vhodnou k tématu bude určitě stejný zájem jako o diskusní program večera.
Termín: podzim 2018

4.) Leoš Janáček (1854-1928) – věhlasný i nedoceněný génius, nebo moravský ‚bláznivý podivín‘ světové proslulosti
I když se narodil již v roce 1854 a generačně se řadí k Antonínu Dvořákovi či Zdeňku Fibichovi, jeho dílo patří k tomu nejprogresivnějšímu a nejosobitějšímu, co přinesla evropská hudba 20. století. A sám Janáček se řadí k jejím nejvýznamnějším tvůrčím osobnostem. Je ceněn především pro nezvyklou melodiku, vycházející z lidové hudby moravských regiónů Slovácka a Lašska, odkud pocházel. Jí zůstal věrný po celý život.
Přestože znalcům bylo záhy jasné, že Janáček ve svém díle vytváří výjimečnou uměleckou hodnotu, na uznání si musel počkat. Teprve uvedení opery ‚Její pastorkyňa‘ v roce 1904, nadšeně přijaté brněnským publikem, znamenalo první skutečné ocenění. K její pražské premiéře dochází až v roce 1916, otevře však Janáčkovi dveře do celého světa. Pod názvem ‚Jenůfa‘ zaznamenala úspěch ve Vídni, v Německu a v roce 1924 v New Yorku. A Janáček od roku 1916 složil další úspěšné opery – ‚Výlety pana Broučka‘, ‚Věc Makropulos‘, ‚Káťa Kabanová‘ a ‚Příhody lišky Bystroušky‘, které dodnes dobývají s velkým úspěchem světové hudební scény. Z orchestrálních děl vynikají originalitou ‚Sinfonietta‘, symfonická báseň ‚Taras Bulba‘ a slavná ‚Glagolská mše‘, z klavírních skladeb byla v roce 1926 v Berlíně nadšeně přijata světová premiéra ‚Concertina‘. Na vrcholu slávy a tvůrčích sil v roce 1928 zemřel Leoš Janáček náhle na zápal plic.
Termín: 26. duben 2018

5.) Průkopník a zakladatel české kinematografie Jan Kříženecký (1868-1921).
Pražský rodák Jan Kříženecký původně studoval architekturu na ČVUT v Praze a stal se revidentem stavebního úřadu města Prahy. Byl také vášnivým fotografem, a to tak znamenitým, že byl městským archivem požádán o fotodokumentaci starých, historicky hodnotných domů, ulic a dalších památek pro jejich soupis před likvidací v rámci asanace staré Prahy. Díky Kříženeckému se v Archivu hl. města Prahy zachovalo více než 4 000 cenných fotografií staré Prahy z let 1902-1915.
Když Kříženecký v roce 1896 spatřil v hotelu U saského dvora ‚pohyblivé obrázky‘ bratří Lumiérů, úplně ho uchvátily. V roce 1898 koupil s přítelem J. F. Pokorným od Lumiérů kinematografický přístroj, získal šest kotoučků neexponovaného filmu a založil první českou filmovou výrobnu. Vůbec mu nevadilo, že musel filmy zpracovávat ve vaně a sušit je v průvanu. Ještě téhož roku na Výstavě architektury a inženýrství v Praze předvedl své první filmy. V prosté dřevěné boudě nazvané Český kinematograf viděli diváci dění v pražských ulicích (Purkyňovo náměstí na Vinohradech, Polední výstřel z děla na baště sv. Tomáše) a dostali možnost spatřit sami sebe na filmovém plátně.
V blízkosti boudy Kříženecký s Pokorným natočili první české hrané filmy ‚Dostaveníčko ve mlýnici‘, ‚Výstavní párkař a lepič plakátů‘ a ‚Smích a pláč‘. V následujících letech se Kříženecký věnoval dokumentárnímu filmu, od roku 1912 vedl kino Louvre na Národní třídě, od roku 1918 byl ředitelem kina Světozor. Zemřel 9. února 1921 – v době, kdy se začala naše kinematografie plně rozvíjet.
Díky Janu Kříženeckému jako průkopníkovi nového technického a uměleckého oboru se Čechy staly šestou zemí na světě, kde se začalo s filmováním. Roku 1946 obdržel in memoriam titul Průkopník české kinematografie. Při příležitosti 150. výročí narození Jana Kříženeckého a 120. výročí vzniku české kinematografie připravíme večer věnovaný fotografii, filmu a osobnosti Jana Kříženeckého – se vším nás seznámí uznávaný filmový historik doc. PhDr. Ivan Klimeš, autor publikace ‚Kinematografie a stát v českých zemích 1895-1945‘.
Termín: červen 2018

6.) Božská Ema - pěvkyně skvělé kariéry, ale trpkého osobního života (1878-1930)
Světoznámá česká operní pěvkyně a jedinečná sopranistka světového formátu se narodila v Praze jako nejstarší z pěti dětí bohatého pražského kulturního mecenáše Emanuela Kittla. Už jako malá projevovala velké umělecké nadání, krásně malovala, psala, hrála na housle a v osmi letech měla svůj první koncert. V drážďanské dvorní opeře debutovala v roce 1897 a její úspěch byl tak obrovský, že byla přijatá k pětileté spolupráci v berlínské Státní opeře, kde se stala primadonou. V roce 1906 získala angažmá v londýnské Covent Garden, hostovala ve Vídni, konečně se dočkala uznání v Praze a oslnila v newyorské Metropolitní opeře, kam jako první přivezla Mařenku z Prodané nevěsty. Během své kariéry ztvárnila téměř stovku rolí na světových operních scénách, ale nikdy nezapomněla na svou vlast a na koncertech často zpívala českou národní hymnu Kde domov můj. Zvrat v její závratné kariéře přinesl rok 1916 – při návratu z New Yorku ji na hranicích zadrželi pro podezření z účasti v odboji a byla nucena zůstat doma na svém zámku Stráži nad Nežárkou pod policejním dohledem. Po 1. světové válce se na dvě divadelní sezóny vrátila do Metropolitní opery v New Yorku, ale pak již stále častěji vystupuje doma v Československu. V roce 1928, u příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky, zpívá svůj poslední koncert v Londýně a dva roky na to umírá v Českých Budějovicích. Je pochována na pražském Vyšehradě, její pamětní deska a busta zdobí Kaiserštejnský palác na Malostranském náměstí, který byl jejím pražským obydlím.
Vzpomínkový večer k 140. výročí narození umělkyně připravíme ve spolupráci s Národním muzeem – Českým muzeem hudby, kde je uložen největší soubor památek z jejího života. Kompetentní odborník z tohoto muzea určitě zúročí ve své přednášce obsáhlou korespondenci a další dokumenty a fotografie ze života Emy Destinové, které muzeum opatruje. Hlas Božské Emy umocní kouzlo pořadu.
Termín: září 2018

7.) 100. výročí vzniku společného státu Čechů a Slováků (1918-2018)
Již v roce 2016 uzavřeli zástupci předních českých a slovenských institucí memorandum o spolupráci při přípravě akcí připomínajících 100. výročí založení společného státu Čechů a Slováků. Sérii výstav připomínajících v průběhu roku 2018 naši společnou historii uspořádá šest předních kulturních institucí z obou zemí. Hlavním bodem jubilejních oslav bude společná Česko-slovenská/Slovensko-česká expozice, která bude od dubna do září 2018 zpřístupněna v prostorách Bratislavského hradu a v říjnu doputuje do Národního muzea v Praze. Koncepce výstavy je založena na konkrétních lidských osudech a kromě vzniku Československa se bude věnovat všem důležitým mezníkům a událostem v životě obou národů ve 20. století a zvláště jejich soužití ve společném státě v období 1918-1992.
Spolek ve svém programu nemůže opomenout tak významné výročí a zapojí se do těchto oslav aktivně – slavnostním večerem, na který pozveme autory bratislavské i pražské výstavy.
Ve spolupráci se Slovenským institutem v Praze a s Národním muzeem připomeneme posluchačům klíčové historické mezníky uplynulého století, ale také okamžiky přípravy výstavy, strasti a slasti její realizace - a nabídneme i společnou prohlídku pražské výstavy s odborným výkladem.
Termín: listopad 2018

8.) Zuřivý reportér Egon Erwin Kisch (1885-1948)
Kisch byl pražský německy píšící novinář a spisovatel židovského původu, zakladatel moderní literární reportáže 20. století jako samostatného literárního žánru. Také byl mužem mnoha tváří - kosmopolitou a světoběžníkem, v převleku za muslima podnikl pouť do Mekky, v Dánsku se učil klaunem, pracoval jako potápěč. I když byl přesvědčením komunistou, ve svých reportážích se držel kréda: ‚Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska‘. Své pronikavé realisticky psané reportáže shrnul do knih ‚Temnou Prahou‘, ‚Zapovězené lokály‘, ‚Prašná brána‘, ‚Pražský pitaval‘, ‚Tržiště senzací‘, ‚Zuřivý reportér‘, ‚Americký ráj‘, ‚Přistání v Austrálii‘, ‚Objevy v Mexiku‘ aj. Podle jeho námětu byl natočen němý film ‚Pasák holek‘, první český zvukový film ‚Tonka Šibenice‘ a film ‚Aféra plukovníka Redla‘. Od října 1940 žil E. E. Kisch v exilu v New Yorku a v Mexiku, v roce 1946 se vrátil do Prahy již těžce nemocen a zde začátkem roku 1948 umírá.
Ve spolupráci s Pražským literárním domem autorů německého jazyka si připomeneme 70. výročí úmrtí zuřivého reportéra přednáškou o jeho životě a díle. Nebudou chybět ani ukázky z jeho literární tvorby.
Termín 9. květen 2018

9.) Veselé Vánoce přicházejí a rok 2018 odchází……
Pod tímto názvem budeme bilancovat svoji činnost za rok 2018, ale tentokrát bude nejdůležitějším obsahem večera hudba. Při tónech vánočního koncertu nabídneme návštěvníkům již tradičně všemi oceňovanou hodinu pohody a klidu v hektickém vánočním čase.
Termín: prosinec 2018