Program 2019

Nezapomenutelné osobnosti a události české historie a kultury VIII.

Projekt obsahuje devět následujících pořadů:

1/ Bohuslav Martinů (1890-1959) -  skladatel na cestách, ale srdcem doma.
Bohuslav Martinů byl světově proslulým českým hudebním skladatelem moderny 20. století. Jeho umělecký vývoj prošel od impresionismu přes neoklasicismus, expresionismus a inspiraci jazzem až k ryze vlastnímu kompozičnímu stylu.  Zásadním a trvalým přínosem je zejména jeho symfonická a operní tvorba. Na objednávku předních evropských a amerických interpretů své doby vytvořil více než 400 děl ve všech žánrech instrumentální a vokální hudby.   Jeho nedobrovolně dobrodružný život ho zavedl z věže kostela sv. Jakuba v Poličce, kde se v roce 1890 narodil, do Prahy - zde studoval na Pražské konzervatoři u Josefa Suka hru na housle a později také hru na varhany a kompozici. Poté hrál druhé housle v České filharmonii. V roce 1923 odjíždí do Paříže, aby u francouzského skladatele Alberta Roussela studoval kompozici. Tam také poznává svou manželku Charlottu. Ve 2. světové válce se jim podařilo utéci přes Lisabon do New Yorku. Klíčovým dílem B. Martinů třicátých let se stala „opera snů“ Julietta. Z jeho orchestrálních děl vynikají  1. až 6. symfonii (1942-1946), Les Fresques Pierra della Francesca (1955) či Toccata e due canzoni (1946). Z koncertních děl jsou to 2. smyčcový kvartet (1825), Concerto grosso (1937) a  Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány (1938). Z operní tvorby je třeba Hry o Marii (1934), Řecké pašije (1958), Ariadnu (1958) a Mirandolinu (1959). Známý je také jeho balet Špalíček (z let 1931 – 1933. K jeho vokální tvorbě patří  kantátový cyklus Otvírání studánek (1955) nebo kantáta Gilgameš (1954-55) a mnohé jiné. Bohuslav Martinů strávil poslední léta svého života ve Švýcarsku a zemřel v roce 1959 v Leistalu. V v roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky, kde byl pohřben vedle své ženy Charlotty. Hudebně-literární pořad pod titulem „Osudy exulanta doma i v zahraničí“, věnovaný klasikovi české hudby při příležitosti 60. výročí jeho úmrtí byl realizován ve spolupráci s renomovanou společností, Institutem Bohuslava Martinů v Praze. Přednáška se konala dne 21. března 2019 v sále pěveckého spolku Hlahol. Přednášejícím byl prof. Ivan Štraus. Hudební doprovod zajistila Yukiko Sawa (klavír) a Nozomi Yekine (violoncello).

2/Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) a Češi
270. výročí narození významné osobnosti světové literatury  - Johanna Wolfganga Goetha je smysluplný důvod k zamyšlení, proč měl frankfurtský rodák tak blízký vztah k českým zemím. Johann Wolfgang Goethe navštívil Čechy celkem sedmnáctkrát, strávil zde celkem 1140 dní, zatímco v jím obdivované Itálii pouze 683. Jeho návštěvy v severních a západních Čechách nebyly pouze lázeňskými pobyty, především mu otevřely cestu do zatím neznámého kulturního světa. Goethe se intenzivně zajímal o českou kulturu i český jazyk, stýkal se s Josefem Dobrovským, kterému zaslal popis Jenského kodexu a kopie jeho ilustrací. Dobrovský mu na oplátku zaslal své Dějiny české řeči a literatury. Další významnou osobností českého kulturního života, se kterou se Goethe setkal, byl skladatel Václav Jan Tomášek, jenž zhudebnil devět sešitů Goethových básní pro zpěv s doprovodem klavíru a z nich jeden, sedmý sešit, Goethovi přímo věnoval. V polemice o Rukopisech Goethe věřil v jejich pravost, s jejichž překladem ho seznámil Pavel Josef Šafařík a Kašpar ze Šternberka, a dokonce přebásnil jednu jejich báseň, Kytici. Udržoval také kontakty s Janem Evangelistou Purkyněm, zakladatelem fyziologie, a bedlivě sledoval všechny jeho studie. Purkyně překládal Goethova díla do češtiny, aby s nimi seznámil širší českou veřejnost, dokonce v roce 1822 navštívil Goetha ve Výmaru. Významné bylo Goethovo celoživotní přátelství s Kašparem hrabětem ze Šternberka, spoluzakladatelem a prezidentem Vlasteneckého muzea v Praze. Sám Goethe byl čestným členem Společnosti přátel Vlasteneckého muzea a se zájmem sledoval muzejní časopis, který mu hrabě Šternberk zasílal. Vzhledem k faktu, že se Spolek Praha-Cáchy/Aachen angažuje v česko-německé spolupráci, připravíme tento večer v součinnosti se katedrou germanistiky a FF UK Praha a Pedagogické fakulty  Uk Praha. Přednášejícím bude Prof. PhDr. Milan Tvrdík, CSc. Program, doprovázený dobovou hudbou, se bude konat dne 10. dubna 2019 v sídle spolku Hlahol, Masarykovo nábřeží 16, Praha 1.

3/ Když dav vzal právo do vlastních rukou - První pražská defenestrace (1419)
V roce 2019 uplyne 600 let od chvíle, kdy kazatel a pozdější vůdce pražských radikálů Jan Želivský s kališníky vtrhli do Novoměstské radnice a z jejích oken vyházeli a povraždili purkmistra Jana Podivínského, rychtáře a dalších deset mužů včetně konšelů a rychtářových pacholků. Třináctého muže, schovaného pod stolem, zabili na místě.  Tato událost se považuje za začátek husitských válek. Byla reakcí na to, že těžce nemocný král Václav IV. (1361-1419), se rozhodl pod nátlakem bratra Zikmunda zasáhnout do situace v Praze, která díky neustálým potyčkám mezi husity a katolíky byla v červenci 1419 tak vypjatá, že přerostla ve velmi ostré střety. Na Novoměstskou radnici dosadil nové protihusitské konšely, kteří uvěznili několik účastníků pražských demonstrací. Netušili, že tím strhnou lavinu, která vyústí v První pražskou defenestraci a v následné husitské války, jenž ochromí české země na plných patnáct let. Donedávna se historici nedokázali shodnout, jestli tato událost byla předem naplánovaná nebo ne. „O připravenosti a dokonalé režii převratu svědčí fakt, že obětem byly ponechány cennosti,“ napsal historik Petr Čornej, autor publikace „První pražská defenestrace: krvavá neděle uprostřed léta“. Hostem a přednášejícím večera bude Doc. PhDr. Václav Ledvinka, CSc. Doprovodná hudba umocní atmosféru pohnutých časů českých středověkých dějin. Termín: 14. květen 2019, sídlo spolku Hlahol, Masarykovo nábřeží 16, Praha 1.

4/ Kilián Ignác Dientzenhofer (1689-1751) – architektonický virtuos pozdního baroka
Pod Vilou Amerikou na Karlově, Invalidovnou v Karlíně nebo kostelem sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí je podepsán architekt a stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer, jehož 330. výročí narození si v roce 2019 připomeneme. Pocházel ze slavné stavitelské dynastie, která sehrála podstatnou roli při formování vrcholně barokní architektury ve střední Evropě. Jeho otec Kryštof Dientzenhofer se v Praze oženil s vdovou po staviteli, díky čemuž získal zavedenou stavební firmu. Kilián Ignác se vyučil u svého otce a rozvíjel jeho hlavní zásady – konstruktivní racionalismus a výškové vrstvení jednopodlažních staveb. Z ciziny (pobýval ve Vídni, dobře znal dobovou Itálií i německé země) si přivezl hodně zkušeností a po návratu vystřídal svého otce a převzal jeho zakázky. V Praze stavěl pro benediktiny Břevnovský klášter, pro jezuity Staroměstskou kolej (Klementinum) a  jezuitské gymnázium na Malé Straně, pro kapucíny  Loretu, pro voršilky kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech a přilehlý klášter. Od roku 1737 zastával i funkci vrchního pevnostního stavitele, umělecké těžiště jeho tvorby však zůstalo v sakrální architektuře, realizované v tehdy progresivním stylu radikálního baroka. Z jeho světských staveb jsou mimořádné   Dientzenhoferovský  letohrádek na Smíchově (Porthaimka) a palác na dnešních Příkopech - pozdější palác Sylva-Tarouccovský. Tvorba Kiliána Ignáce Dientzenhofera je různotvárná, dokázal na všechny rejstříky slohových poloh virtuózně hrát, nikdy se neopakoval a to postavil za třicet let přes dvě stě staveb. Věhlasný architekt je osobnost, která si zaslouží náležitou pozornost, a proto tento pořad připravíme ve spolupráci s některou z renomovaných institucí z oblasti dějin umění.  Termín: červen 2019 

5/ Franz Kafka (1883-1924)
Jeden z nejvýraznějších pražských německy píšících spisovatelů a pro mnoho turistů hlavní důvod návštěvy Prahy, Franz Kafka, je tím, jehož 95. výročí úmrtí nemůžeme opomenout. Narodil se v rodině pražského židovského obchodníka, studoval německé gymnázium, posléze právnickou fakultu a většinu života pracoval jako úředník, nejdéle v Dělnické pojišťovně, po večerech a nocích psal povídky, kratší texty a romány. Z jeho nejznámějších děl jmenujme alespoň sbírku Venkovský lékař, romány Proces a Zámek a konečně také povídku Topič (1. kapitola románu Amerika), za kterou dostal v roce 1915 1. literární cenu. Dle některých jeho děl se zdá, že nenalézal klid duše, pro mnohé se jeví velkým mystikem, pro jiné zas vizionářem. Ve svých dílech se zabýval otázkami krize společnosti, jedince i umění. Jeho přítel Max Brod nevyhověl Kafkovu přání spálit jeho rukopisy, ale naopak jeho dílo publikoval a učinil známým. Zatímco během totalitního režimu Kafkova díla postupně mizela z knihkupectví, po roce 1989 se stal neodmyslitelným symbolem Prahy, zvláště bývalého židovského ghetta. Slavnou se stala zejména jeho pasová fotografie, ze které na nás shlíží Kafka dvaatřicetiletý. Spolupořádající institucí bud Iústav germanistických studií Karlovy Univerzity a jako přednášející  vystoupí Prof. PhDr. Manfred Weinberg. Při vzpomínkovém večeru, židovská dobová  hudba nám připomene pražské dějiny na přelomu 19. a 20. století.

6/ Otto Gutfreund (1889-1927) – kubistická plastika a jiné…
Otto Gutfreund byl nejvýraznější sochařskou osobností české moderny a jeho umělecký odkaz lze považovat za jeden z nejvýznamnějších českých vkladů do světového kulturního dědictví. Byl jedním z prvních, kteří aplikovali formální a myšlenkové kubistické postupy v sochařské tvorbě a jeho socha Úzkost (1911-1912) je považována za vůbec první kubistickou sochu. Umělec prožil inspirativní studijní období v Paříži, a právě tam se v letech 1908-1909 seznámil s kubismem. Po návratu do Prahy vstoupil do Spolku výtvarných umělců, kde pravidelně vystavoval svá díla pojmenovaná Hamlet, Harmonie, Koncert, Hlava Dona Quijota a další. Po účasti na bojištích 1. světové války se vrací do Prahy, opouští kubistickou éru a svá díla vytváří v duchu „nové věcnosti“, posléze realismu. Portrétoval T. G. Masaryka, proslavil se veřejnými plastikami - sousoším Babičky Boženy Němcové v Ratibořicích, reliéfy pro Legiobanku v Praze, sochou T.G. Masaryka v životní velikosti pro Hradec Králové. Tragická nehoda v roce 1927 ukončila život prvního sochaře nové republiky. Dílo Otty Gutfreunda je poměrně dobře zmapované, Muzeum Kampa vystavuje ve své stále expozici významnou sbírku jeho plastik. Večer zasvěcený představiteli české moderny připravíme právě s touto institucí, zaměřenou na umění 20. století a společně si připomeneme 130. výročí Gutfreundova narození.  

7/ Jaroslav Heyrovský (1890-1967)- první český laureát Nobelovy ceny
Od roku 2009 cestuje Českou republikou putovní výstava „Příběh kapky“, která dokumentuje životní příběh prvního českého nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského a jeho vynálezu polarografu. V roce 2019 si připomeneme 60 let od okamžiku, kdy český fyzikální chemik a vědec obdržel z rukou švédského krále Gustava Adolfa VI. Nobelovou cenu za chemii  - za vynález a využití polarografie. Cesta k tomuto úspěchu české vědy nebyla jednoduchá, J. Heyrovský objevil polarografii už v roce 1922 a na Nobelovou cenu byl nominován celkem osmnáctkrát. Mezinárodního uznání svého objevu se rodilý Pražák dočkal až po 37 letech (1959),  když již metoda slavila úspěchy po celém světě a usnadňovala práci v mnoha průmyslových odvětvích i v medicíně. Prof. Heyrovský zasvětil vědecké práci celý svůj život, v roce 1951 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál až do roku 1963. Na činnosti tohoto ústavu navázal v r. 1972 Ústav fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského AV ČR, který zmíněnou výstavu připravil. Večer ke vzpomínce výjimečného člověka - vědce, připravíme s UFCH JH AV ČR a Nadačním fondem Jaroslava Heyrovského. S nelehkými životními osudy i mimořádným pracovním úsilím Jaroslava Heyrovského nás seznámí Dr. Květoslava Stejskalová, jedna z autorek výstavy.

8/ Cestovatelská legenda Miroslav Zikmund (1919)
Kdo by neznal jméno dnes už legendárního českého cestovatele, jehož sté výročí narození si v příštím roce připomeneme. S celoživotním přítelem Jiřím Hanzelkou se seznámil během studií na Vysoké škole obchodní v Praze, následně vytvořili naši neznámější cestovatelskou dvojici. První cestu podnikli do Afriky a Jižní Ameriky v letech 1947-1950, druhá následovala v letech 1959-1964 a vedla přes jihovýchodní Asii, Oceánii, Austrálii, Nový Zéland, Izrael, Maroko, Srí Lanku, Maledivy a Španělsko. Po roce 1968 byla Zikmundovi pro jeho politickou angažovanost zakázána veškerá veřejná a publicistická činnost. Od roku 1990 začal M. Zikmund opět cestovat - s dokumentaristou M. Maryškou podnikl expedici „Sibiř - peklo, nebo já“, ze které vznikl čtyřdílný dokumentární cyklus. Většinu reportáží a cestopisů napsali Zikmund a Hanzelka společně, jejich publikace patří k nejvydávanějším titulům u nás, celkem vyšlo 6,5 milionu výtisků. Natočili také 5 celovečerních, 140 dokumentárních a krátkých filmů, 700 úspěšných a oblíbených reportáží odvysílal rozhlas. V roce 2014 byl natočen životopisný dokumentární film “Století Miroslava Zikmunda“. V roce 1999 udělil prezident Václav Havel M. Zikmundovi medaili „Za zásluhy II. stupně“, v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati a téhož roku mu prezident Miloš Zeman předal Řád I. Třídy T.G.Masaryka. V současné době žije M. Zikmund ve Zlíně, kde působí Klub H+Z, Spolek pro využití odkazu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Klub požádáme o spolupráci při realizaci večera věnovanému cestovateli, spisovateli, novináři, fotografovi a filmaři Miroslavu Zikmundovi.

9/ Vánoce v hudebním umění - tradice českých a evropských vánoc
– tak zní titul posledního pořadu Spolku Praha-Cáchy v rámci projektu. Nostalgické zamyšlení členů Spolku i našich příznivců a k tomu vánoční hudba bude důstojnou tečkou za naší činnosti v roce 2019. Termín: prosinec 2019.